Superhrubá mzda se měla rušit jindy, teď jen zvyšuje zadlužení. Rozhodovala politika, shodují se odborníci

ANKETA PEAK VOICE

Je v současné době zrušení superhrubé mzdy něčím přínosné?

Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky

Osobně jsem pro snížení daní, ale nelíbí se mi provedená forma, protože nezohledňuje výdajovou stránku. Na otázku proto bohužel nemohu říct jednoduchou odpověď, celý problém má více vrstev. Obecně musím uvést, že změna daní je za všech okolností politická otázka. Výše zdanění a předmět zdanění (mzda, majetek, spotřeba) jsou primárně otázkou politických preferencí.

Je třeba si také uvědomit, že superhrubá mzda se neruší, pouze se mění základ pro výpočet daně z příjmů. Fakticky dál existuje, protože úprava se netýká sociálních odvodů, které za zaměstnance platí zaměstnavatel. Superhrubá mzda odráží celkové mzdové náklady na zaměstnance, protože hrubá mzda představuje asi jen tři čtvrtiny mzdových nákladů. Z toho hlediska zrušení superhrubé mzdy pro výpočet základu daně beru jako negativní faktor, protože to vrací zkreslený pohled, že hrubá mzda jsou celkové mzdové náklady.

Jiný rozměr problematiky je, že změna základu (tzv. superhrubá mzda => hrubá mzda) při stejné sazbě (15 %) znamená snížení efektivní daňové sazby. Tedy sníží se zdanění příjmů i při stejné sazbě. Otázka samotné výše sazby a odčitatelných položek (tedy výše konečné efektivní sazby) je obecně primárně otázkou politických preferencí a neutrální odpověď na ni neexistuje.

Stejně tak i fakt, že výpadky daňových příjmů pro státní rozpočet by mělo doprovázet škrtání ve výdajích či určité zvýšení dalších daní, protože cesta zvýšení zadlužení je jen přechodná. Lze pouze vyčíslit náklady jednotlivých variant, které navíc v ekonomice dopadnou na každého různě.

Úprava zakladu daně (tzv. rušení superhrubé mzdy) je součást velmi širokého daňového balíčku (cca 130 mld. korun), který v příštím roce vytvoří výrazný fiskální stimul v ekonomice. Což je pozitivní, ovšem bez odpovědí zůstává otázka, jak se bude v následujících letech řešit udržitelnost veřejných financí.

Josef Středula, předseda ČMKOS

Českým daňovým systémem deset let bloudilo strašidlo, které se jmenovalo superhrubá mzda. Tak originální hloupost nebyla nikde ve světě. Jejími otci byli pánové Tlustý, Topolánek a Kalousek a tento podvod na voliče vymysleli proto, aby zakryli holou pravdu, že slib, se kterým ODS vyhrála v roce 2006 volby, tj. 15% rovná daň, jim daňově nevychází.

Zrušení superhrubé mzdy není přínosné, ČMKOS varovala, že v tomto rozpočtově náročném krizovém období je to hazard se státními financemi. Tak, jak bylo zrušení schváleno (v režimu 15 a 23 %), bude znamenat podle našich propočtů minus 94 miliard, o které přijde státní rozpočet.

Spolu s dalšími schválenými daňovými „experimenty“ to je celkem minus 264 miliard korun. Toto není cesta proinvestování se z krize, vydáváme se velmi nebezpečnou cestou snižování daní na dluh. Tento dluh budou muset v budoucnu bohužel zaplatit i ti, co na jejím zrušení nyní vydělají, tedy zaměstnanci.

VÍCE K TÉMATU:

Zrušení superhrubé mzdy ekonomiku nepodpoří. Bohatí se ale zlobit nebudou

Zrušení superhrubé mzdy: zbytečně drahý krok s celou řadou zádrhelů

Konec superhrubé mzdy a „stresovné“ pro důchodce jsou další zaseklou „sekerou“ do rozpočtu

Překvapení v návrhu rozpočtu: daň z příjmů se bude nadále počítat ze superhrubé mzdy

Filip Šebesta, analytik Institutu Václava Klause

Jednoslovná odpověď zní ano, ale zdůvodnění je spíše záporné. Odpovídám ano, a to jednak utilitárně jako občan, kterému se sníží daně, jednak jako ekonom přesvědčený o pozitivní roli nízkých a jednoduchých daní.

A teď k ďáblovi skrytému v detailu, v tomto případě v (hospodářském) kontextu doby. Další prohloubení schodku bude masivní. Z minus 320 miliard korun jdeme skokem přes minus 400 miliard. To zodpovědné úplně není. Zcela odhlížím od toho, jak by se takové změny měly dělat.

Určitě ne poslaneckým pozměňujícím návrhem premiéra (sic!). Na jedné straně je pozitivní, že lidem zůstane v kapsách více peněz, a zdálo by se, že se tak stát o něco zmenší. Ale k tomu by došlo jedině, pokud by onen výpadek neznamenal navýšení závazků do budoucna. Stát se na jedné straně zmenší, ale jinde naroste. Nikdo by nemohl nic namítat, kdyby proti snížení příjmů šlo i o adekvátní snížení výdajů. My však vidíme pravý opak.

Zvyšující se úspory obyvatel naznačují, že lidé vyšší příjmy z větší části ušetří. Aktuálně ani není kde utrácet. Ve všech ohledech, jak co se týče dluhu, tak co se týče efektu na poptávku, bych tedy očekával dopady tohoto kroku spíš ve vzdálenější budoucnosti než v měsících následujících po vstupu daňového balíčku v platnost.

Politika ve hře

Samostatnou kapitolou je politická rovina. Premiér Babiš jakoukoli snahu o rozumnou fiskální politiku, o které snad dříve mluvil (snil?), evidentně vzdal. Volby se blíží a premiér ví, že mu je může koronavirus snadno prohrát jako Trumpovi.

Opozice, která návrh podpořila, si pak zadělala na problém v příštím volebním období, kdy se chystá vládnout. Bude potřeba pacifikovat rozbujelé veřejné finance směrem k elementární rozpočtové odpovědnosti a rozumnosti. Je iluzorní si myslet, že by se koaliční vládě, notabene tvořilo-li by ji ještě více stran než doposud, podařilo tak zásadně snížit výdaje. Bude tedy muset opět nepopulárně daně zvyšovat. A vzpomeňme na vládu Petra Nečase. Celý cyklus se tak zopakuje.

Daně se snižovat měly, ale v době konjunktury. A tehdy se měly hledat i úspory.