Světový systém kontroly jaderných zbraní se drolí

Je to jen pár dní, co americký prezident Donald Trump oznámil, že USA vypoví smlouvu z roku 1987 o odzbrojení, která se týká likvidace střel krátkého a středního doletu (tzv. smlouva INF – Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty, pozn. red.).

Pro někoho možná překvapivé prohlášení, v podstatě je to ale důsledek situace několika posledních let. Postupně bylo totiž čím dál jasnější, že vztah USA a Ruska v oblasti kontroly jaderných zbraní dostává vážné trhliny.

Zrod bloku proti kontrole

S koncem studené války vznikly de facto čtyři klíčové nástroje, které zajistily kontrolu na závody v jaderném zbrojení mezi Východem a Západem.

Za první impuls pro vznik níže zmíněných nástrojů by mohlo být považováno uzavření smlouvy o omezení systémů antibalistických raket (ABM Treaty) v roce 1972. Čtyřmi nástroji pak jsou:

• Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) z roku 1987, která  eliminovala všechny rakety doletu ve vzdálenosti 500 až 2 500 km. V době, kdy smlouva vstoupila v platnost, jich USA a Sovětský svaz měly skoro 2 700.
• Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě z roku 1990 (CFE Treaty) stanovila maximální stropy pro těžkou vojenskou techniku v oblasti mezi Atlantikem a Uralem, kterou podepsali všichni členové NATO i členové tehdy již rozpuštěné Varšavské smlouvy (celkem tedy 30 států, pozn. red.).
• Smlouva o snížení počtu strategických zbraní z roku 1991 (tzv. START I), která byla vzájemnou dohodou o snižování počtu jaderných zbraní mezi USA a Ruskou federací. Na ni navázaly další rozšiřující smlouvy START II z roku 2002 a START III z roku 2010 (tu podepsali v Praze Barack Obama a Dmitrij Medvěděv, pozn. red.).
• Paralelní prezidentské iniciativy (PNI) v roce 1991 byly jednostrannými akty, které však v Sovětském svazu i USA měly za cíl omezit taktické jaderné zbraně krátkého doletu, kterých tehdy měly obě země tisíce.

Opatření omezující jaderné ozbrojení – smlouvy INF, START I a PNI – měly hlavní dopad na počet jaderných zbraní ve světě (viz obrázek).

GRAF: Vývoj počtu jaderných hlavic ve světě od roku 1945 do roku 2018

Zdroj: Kristensen/Norris, FAS 2018

Jak je patrné, nejrychlejší snižování počtu jaderných zbraní probíhalo v devadesátých letech minulého století.

Na přelomu tisíciletí se proces zpomalil. A ačkoli se každý rok počet jaderných zbraní snižuje, tempo odzbrojování v posledních letech klesá.

Na začátku roku 2018 činil celkový počet jaderných zbraní 14 700, což je výrazně méně než v osmdesátých letech, kdy jich bylo více než 70 tisíc. A i když jsou současné jaderné zbraně výrazně ničivější než před 40 lety, snížení jejich počtu je rozhodně masivní a důležité.

Trhliny na obzoru

Snižování počtu jaderných zbraní není bezproblémový proces.

Už v roce 2002 USA jednostranně vypověděly smlouvu ABM z roku 1972. Na druhou stranu ale Američané v témže roce podepsali s Ruskem ­smlouvu o omezení strategických útočných zbraních (SORT). O osm let později ji následoval také podpis smlouvy v Praze (tzv. Nový START).

Od přelomu tisíciletí lze nicméně vysledovat určité náznaky dalšího vývoje, který vyústil do současné situace. A Trumpovo oznámení je jen vyvrcholením procesu posledních let.

Rusko bylo Spojenými státy obviněno z porušování INF smlouvy už v červnu 2014, kdy byl prezidentem USA ještě Barack Obama. Tehdy však situace vyústila jen k diplomatickému varování. Smlouvu proto hodlá vypovědět až nyní Donald Trump.

Tajné ruské zbrojení

Obvinění Ruska z nedodržování smlouvy o odzbrojení tak není rozhodně nic nového. Letos se však k USA připojily i některé další členské státy aliance NATO, byť tak některé učinily velmi opatrně (viz opatrné vyjádření v odstavci 46 deklarace z červnového summitu NATO).

Obvinění se opírá o tvrzení, že Rusko vyvíjí nové pozemní střely s plochou dráhou letu s doletem přes 500 kilometrů, které po dlouhou dobu od uzavření INF vůbec neexistovaly.

Na veřejnost se o nich dostaly jen kusé informace, přesto jde zřejmě o ruskou modifikaci raket Kalibr v kombinaci s pozemním raketovým kompletem (Iskander K). Modifikovaný raketový systém je známý také pod označením 9M729 či SSC-8 nebo SSC-X-8.

Rusko strikes back

Rusko však americké obvinění odmítá a vrací úder tvrzením, že Spojené státy samy porušují smlouvu INF hned na třech frontách.

Zaprvé tím, že pro praktické testy používají rakety, které jsou smlouvou zakázány. Zadruhé je Rusko obviňuje z toho, že vyvíjejí vojenské drony, které se ve skutečnosti svým výkonem vyrovnají balistickým střelám. A zatřetí Rusové kontrují tím, že raketový obranný systém amerických ponorek spolu s obranným pozemním systémem Aegis Ashore dokáže podle Rusů odpalovat také rakety středního doletu.

Stejně jako Rusové, i Američané podobná obvinění odmítají, což oficiálně deklarovalo americké ministerstvo obrany.

Nicméně ruská kritika amerického plnění smlouvy INF nekončí. Kdyby chtěl Washington podle Moskvy jednat o údajných nesouladech, měl jít namísto mediálních obvinění za zvláštní kontrolní komisí.

Právě tento orgán byl specificky zřízen k tomu, aby zprostředkovával dotazy na stížnosti obou stran. Od roku 2003 do listopadu 2016 však komise nemusela zasednout, ale právě v tomto třináctiletém období se zrodilo americké znepokojení z vývoje ruských střel.

Diplomatické šachy?

Donald Trump se tedy nyní rozhodl, že pochyby uzavře vypovězením smlouvy.

VIDEO: Prohlášení Donalda Trumpa o vypovězení smlouvy INF

Zdroj: ft.com/YouTube.com

Podle článku XV může být smlouva vypovězena šest měsíců od oznámení o jejím vypovězení. Pokud tedy nedojde k dohodě či jednání, které by tuto lhůtu změnily, může smlouva INF skončit v dubnu 2019.

Na druhou stranu oznámení může být také záměrným manévrem, který má z Rusů „vymámit“ přiznání vývoje údajných vylepšených raket nebo také zvýšit tlak na již dost napjaté rusko-americké vztahy. To již ostatně naznačil ruský ministr zahraničí Sergej Rjabkov, který Trumpova slova označil za „vydírání“.

Zbraně bez kontroly?

Ať už je hrozba ukončení smlouvy INF spíše jen virtuální, nebo i potenciálně reálná, je třeba ji vnímat jako součást větší politické hry.

Nesmíme ale zapomínat, že kontrola jaderných zbraní je ve vážném ohrožení. Anebo také ne, neboť „jaderné vztahy“ byly již dříve křehké. V roce 2002 USA odstoupily od smlouvy ABM, o pár let později zase Rusko odstoupilo od smlouvy o konvenčních zbraních (CFE). Nicméně již během pár let může dojít k následnému scénáři:

• Nový START, který podepsal Obama s Medveděvem v roce 2010 v Praze, platí do roku 2021, tedy už jen pár let. Dosud však nedošlo k žádným debatám o tom, že by tato smlouva o držení strategických jaderných zbraní měla být prodloužena.
• Rusko tvrdí, že USA technicky obcházejí Nový START, neboť některé systémy pro odpalování raket jsou sice přebudovávány pro nejaderné účely, ale jaderné funkce jsou jen zamaskovány.
  V důsledku toho nemůže Rusko ověřit, že tomu tak není, což je jeden z bodů smlouvy. Ruská vláda tak nemůže začít pracovat na prodloužení smlouvy Nový START, dokud tento problém nebude vyřešen. Navzdory tomu, že konec platnosti smlouvy se blíží.

Vratká globální situace

Je pravděpodobné, že vratká situace rusko-americké kontroly zbraní současně zvyšuje tlak na celosvětové omezování jaderných režimů. Zároveň vyostřuje argumenty týkající se smlouvy o zákazu jaderných zbraní (TPNW) z roku 2017.

Pro zastánce jaderného zákazu jsou trhliny v kontrole nad jadernými zbraněmi živnou půdou, aby mohli prosazovat totální odzbrojení a svět bez jaderných zbraní.

Pro jejich oponenty naopak současné drolení této kontroly znamená, že svět ještě rozhodně není připravený ani schopný dosáhnout jaderného zákazu.

Riziko návratu jaderných zbraní ve větší míře (nejen) u Ruska i USA je zřetelné. Tím pádem je v ohrožení i globální bezpečí, které přinesl konec studené války.

Na druhou stranu obě hlavy států dokážou svět překvapit, takže se možná dočkáme ještě zajímavého vývoje. Ať už tím, či oním směrem.

Autorem textu, který byl přeložen a redakčně upraven, je Dan Smith, ředitel organizace SIPRI (Stockholm International Peace Research Institute).