Švýcarský jaderný ementál je příležitost pro energetické dravce

Po šestileté debatě o své energetice si Švýcaři nyní v květnu schválili zákon, který zamezuje stavbě nových jaderných elektráren.

Podle konečných výsledků příslušný vládní návrh zákona o nové energetické strategii do roku 2050 podpořilo 58,2 procent hlasujících. Účast při referendu byla ale pouze 42 procent.

Každá ze čtyř existujících jaderných elektráren s celkem pěti reaktory (dva reaktory jsou v Beznau, pozn. red.) může zůstat v provozu, dokud bude bezpečná.

Začátkem roku 2018 by měl vstoupit v platnost zmíněný „protijaderný“ zákon a o rok později by mělo dojít k uzavření první ze švýcarských „jaderek“. (Zákon také například zpřísní normy pro emise oxidu uhličitého u aut a zvýší podporu obnovitelných zdrojů energie, pozn. red.)

Zbytečný odklon?

GRAF: Švýcarský energetický mix

Zdroj: theatlas.com, Swiss Federal Office of Energy

Energetický mix z pohledu energetika je přitom téměř ideální, Švýcarsko dnes přibližně třetinu elektřiny získává z jádra, zbytek hlavně z hydroelektráren.

V produkci CO2 v objemu výroby elektřiny je spolu s Norskem, Švédskem a Francii na špici v Evropě (jedině tyto 4 země mají produkci méně než 100g CO2 na jednu kWh elektřiny; to je zhruba dvakrát méně než Rakousko nebo pětkrát méně než “zelené” Německo či Dánsko).

Ale hlas lidu promluvil jinak. Ve střednědobém horizontu Švýcaři plánují svoji jadernou elektřinu nahradit dovozem a vybudováním nových fosilních zdrojů (z pohledu ekologů, energetické bezpečnosti i emisí CO2 jde o tzv. “německou” cestu). V dlouhodobém horizontu by pak měly být zdrojem elektřiny i obnovitelné „neříditelné“ zdroje.

Na rozdíl od Německa to ale v případě Švýcarska může fungovat, neboť tyto nepředvídatelné zdroje budou moci regulovat přečerpávacími vodními elektrárnami.

Nebezpečí davové psychózy

V Evropě bohužel nejde o ojedinělý úkaz, který navíc není motivovaný odbornými a technickými parametry, ale davovou psychózou. Ta má svůj prapůvod v Japonsku, které v roce 2011 zasáhlo velké zemětřesení a následná vlna tsunami, což mělo za následek 20 tisíc obětí. V Evropě se ale celé události neřekne jinak než Fukušima, kde došlo k havárii jaderné elektrárny, která ALE neměla žádnou oběť.

Německo si vytýčilo podobný odchod od jádra; a je zajímavé, že například tucty jaderných bomb B61 na základně Büchel nebo Ramstein Němcům nikdy nevadily.

Zato jaderné elektrárny ano. Ještě „lépe“ jsou na tom z hlediska pokrytectví Italové. Nejenom že stejně jako Němci mají tucty bomb B61 na svých leteckých základnách (např. Aviano), ale v přístavu v Neapoli jsou na zakotvených lodích až stovky jaderných hlavic.

Každá raketa Trident, kterých je na plavidlech v italských vodách podle odhadů několik desítek, dnes nese osm hlavic (většinou typu W76, ale i miniaturizovaných a výkonnějších W88; a navíc v případě konfliktu se technicky dá na každou raketu hlavic naistalovat i více).

Jediná ponorka třídy Ohio má nyní 24 raket, tedy celkem 192 jaderných hlavic, každá o síle až téměř půl megatuny TNT (tj. třicetkrát více než známý “vědecký” experiment na živých cílech v Hirošimě).

NOVINKA      –          Přihlaste se k odběru newsletteru       –          NOVINKA

Dost na zničení nejen celé Itálie, ale i všech měst nad milión obyvatel v celé Evropě. To Italové přehlížejí, ale v referendu si odchod od “civilního” jádra také odhlasovali.

Švýcaři sice také vlastnili svůj vojenský jaderný program, ale jaderné pumy (vědomě) na svém území nyní nemají.

Dobrá zpráva pro producenty

Ale zpět k energetice. Pro země a firmy exportující elektřinu je to výtečná zpráva. Stejně tak aktivní hráči na energetickém trhu, např. tuzemský holding EPH nebo polostátní ČEZ, tuto příležitost jistě (s různou intenzitou) chytnou za pačesy.

Jak tu exportní, tak i tu pro stavbu nových fosilních zdrojů.