Tři poznámky k nové – místy nekonkrétní – ekonomické prognóze ministryně Schillerové

Nová makroekonomická prognóza ministerstva financí (MF) je na světě (jde jako každoročně v dubnu o základ pro chystaný Konvergenční program). Co k tomu říci?

V prognóze ponechalo ministerstvo odhad růstu reálného HDP pro letošek na úrovni 3,1 procenta, což je blízko naší prognóze 3,3 procenta. (Pro příští rok MF odhaduje růst na 3,7 procenta; my čekáme 4,3 procenta). Ohledně letošní inflace se s námi pak resort dokonce zcela shoduje (2,5 %), na rozdíl například od ČNB (2,0 %).

Nezaměstnanost by měla kulminovat v letošním druhém pololetí – zřetelně pod úrovní čtyř procent, která se dá považovat za rovnovážnou. Z tohoto pohledu je pak docela zvláštní, že i přesto ministerstvo v čele s Alenou Schillerovou  nečeká tlak na rychlý růst mezd. Průměrná mzda by i v roce 2022 měla růst tempem pod 2 procenta. Takové tempo je historicky vzato velmi nízké, a to i po zohlednění (jak upozorňuje MF) zvýšené letošní srovnávací základny.

Rozpočtová zodpovědnost?

Velkou pozornost samozřejmě poutá pasáž týkající se hospodaření veřejného sektoru. Letos by mělo podle prognózy skončit schodkem 8,8 procenta HDP, zatímco v roce 2022 by schodek měl činit už „jen“ 5,9 procenta HDP.

V delším horizontu ale prognóza v této oblasti ukazuje hned na dvě kolize se zákonem 207/2020 o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.

• Zaprvé, v roce 2024 bude podle nové prognózy dosaženo úrovně dluhu 55 procent, při níž se aktivuje „dluhová brzda“. (Zde je ale třeba upozornit, že ačkoli se často uvádí, že příslušný zákon žádá v takovém případě sestavení rozpočtu bez schodku, ve skutečnosti jeho § 14 žádá pouze sestavení rozpočtu, který povede „k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí“ – což je daleko obecnější požadavek.)
• Zadruhé, prognóza ukazuje, že v roce 2024 dojde k porušení aktuálního znění § 10a odst. 1 téhož zákona. Toto znění požaduje, aby rozpočtové saldo v daném roce bylo vždy aspoň o 5 desetin procentního bodu vyšší než v roce předchozím. Ale v prognóze je zlepšení schodku z roku 2023 do roku 2024 jen v rozsahu 2 desetin procentního bodu (z ‑5,4 na -5,2 procenta HDP).

A tak ministerstvo dost nezvykle přispěchalo s vydáním písemného „komentáře ministryně financí Aleny Schillerové k fiskální predikci“. Komentář zdůrazňuje, že prognóza je spočtena na základě předpokladu no policy change, tedy co by se dělo, pokud by ministerstvo financí v blízké budoucnosti nepřikročilo k žádným diskrečním změnám zvyšujícím příjmy nebo snižujícím výdaje.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Že prý montovna? Průmysl přitom loni odvrátil ekonomickou katastrofu, některé firmy nyní nestíhají

Další políček vládě: nelze schovávat všechny výdaje za boj proti covidu, tvrdí NKÚ. Je tu však jedno ale…

Starosti pro Schillerovou. Život státu na dluh se začíná prodražovat. Čím dál rychleji

Alternativní scénář Schillerové

Číselným jádrem komentáře Schillerové jsou základní výsledky alternativní prognózy, která bude obsažena v Konvergenčním programu (má být schválen vládou do konce dubna). Ta bude zároveň odrážet plánovaná, ale zatím neschválená diskreční opatření.

Nutno dodat, že taková alternativní prognóza odrážející zatím neschválené plány a úvahy je standardní součástí Konvergenčního programu. Nicméně to teď donutilo paní ministryni konečně opustit kánon (kterého se i přes jeho zjevnou absurdnost dosud tvrdohlavě držela), že aktuální vláda nemůže malovat žádné scénáře pro období po volbách, kdy už může působit jiná vláda.

Alternativní scénář je v tuto chvíli zřejmě sestaven zatím jen na pokyn samotné paní ministryně (viz v jejím komentáři použitá formulace „za sebe mohu říct“). Nicméně po schválení Konvergenčního programu vládou půjde zřejmě o scénář celovládní.

Východisko alternativní prognózy, tedy „kombinace úsporných opatření na příjmové i výdajové straně“, je ovšem v komentáři popsáno jen velmi stručně a mlhavě: „počítáme s komplexní revizí daňového mixu, včetně úprav v oblasti spotřebních daní, revize zdanění globálních společností a pokračování důsledné redukce daňových výjimek.
Dále počítáme se zmrazením platů úředníků, státních zaměstnanců a ústavních činitelů, snížením provozních výdajů kapitol o 5-10% a další racionalizací agend.
Důležitým faktorem jsou také evropské peníze, konkrétně 287 miliard z končícího programového období 2014-2020 a 962 miliard z nového programového období 2021-2027, kde budeme usilovat o rychlejší náběh a rovnoměrnější zapojování evropských prostředků v běžných i kapitálových projektech.“

Uvidíme, jestli v Konvergenčním programu budou představy paní ministryně o konsolidaci českých veřejných financí popsány konkrétněji.

Tři poznámky na závěr

Na závěr si dovolím tři poznámky k této alternativní prognóze:

(1) Co se týče pasáže o evropských penězích: pro přesnost dodejme, že makroprognóza s tímto příjmem podle všeho počítá (ostatně bylo by hodně zvláštní, kdyby s ním nepočítala). Změnu oproti prognóze tedy paní ministryně nejspíš vidí jen v onom „rychlejším náběhu“. Tak to by – po minulých zkušenostech – byl docela husarský kousek.

(2) V uvedené citaci jen tak zběžně zmíněná „další racionalizace agend“ je nebo by měla být dle mého soudu zcela zásadní prioritou. Tedy pokud je tím myšlena automatizace a odstraňování zbytečných a duplicitních agend. Jde o daleko přínosnější snahu než trochu populistické plošné zmrazování úřednických platů. To ročně ušetří jednotky miliard, ale oslabí mezi úředníky loajalitu a může způsobit odchod těch lepších do privátu.

Dosavadní mnohaletá zkušenost na poli racionalizace státní správy je ale tristní. Česká státní správa sama sebe zracionalizovat nedokáže (pokud ve skutečnosti vůbec chce). Proto jsem na tomto poli dlouhodobě zastáncem investice do důkladného personálního a agendového auditu (např. podle vzoru slovenského ministerstva financí)

Ten ovšem musí provést externí subjekt, tedy poradenská firma nebo relevantní instituce zvenku. Česko si sice nedávno pozvalo OECD na posouzení penzijního systému, ale zrovna v této sféře byly problémy i cesty ven vcelku jasné i bez takové externí analýzy.

(3) Ve výčtu potřebných úprav daňového mixu bohužel nevidím probuzení daně z nemovitostí (nikoli plošné, ale selektivní, a tedy politicky realizovatelné). To by kromě přílivu potřebných miliard do veřejných rozpočtů (viz dolní, zelené části sloupců v grafu níže) přitom mohlo zároveň aspoň trochu snížit napětí na trhu nemovitostí.