Bývalý hradní protokolář Jindřich Forejt je názoru, že by Gott neměl mít státní pohřeb, protože ten je vyhrazen jen pro prezidenty. Názor na státní pohřeb nakonec rychle změnil i Andrej Babiš a výsledkem má být pohřeb se státními poctami.
Při pohledu do zahraničí je zjevné, že státní pohřby představitelů populární kultury ve světě vzbuzují mnohem méně emocí než u nás.
Jinde mají méně emocí
Bez ohledu na konkrétní osobu, pro mnoho lidí, včetně již zmíněného Jindřicha Forejta, je nesmyslné, aby byl vybaven státní pohřeb pro člověka, jenž nebyl představitelem státu. Mimo jiné proto, že ve státním pohřbu hraje významnou roli armáda.
Tělo zesnulého by v tom případě mělo být neseno za účasti vojáků a následně převezeno na vojenské lafetě. Také rozloučení u rakve s tělem při státním pohřbu probíhá ve Vladislavském sále, který je ale spjatý s nejvyšším představitelem státu.
Právo však tuto otázku neřeší a není možné spolehnout se ani na tradici. Není proto od věci podívat se, jak k obdobným otázkám přistupují jiné státy.
Jako Napoleon
V loňském roce se Francouzi rozloučili se šansoniérem Charlesem Aznavourem státním pohřbem, na kterém přednesl oslavnou řeč prezident Emmanuel Macron. Ceremoniál probíhal v Invalidovně, což je komplex budov a památníků nerozlučně spjatý s francouzskou vojenskou historií. Pohřben je v něm mimo jiné například císař Napoleon Bonaparte.
Pohřeb zpěváka a herce Charlese Aznavoura v Invalidovně. Zdroj: velvyslanectví Arménie ve Francii
I další státy uctívají památku zpěváků populární hudby státními pohřby. Například Jamajka uspořádala v roce 1981 státní pohřeb legendárního reggae zpěváka Boba Marleyho. Na jeho pohřbu se objevily i prvky obřadu etiopské ortodoxní církve a rastafariánské tradice.
Státní pohřeb měl na Jamajce v roce 2010 i jeho pokračovatel a tvůrce stylu dancehall reggae Gregory Isaacs.
Pohřeb pomohl uznání woodoo
Státní pohřeb vystrojilo v roce 2011 i Haiti, a to svému zpěvákovi a bubeníkovi Lénordovi Fortuné, známému jako Azor, který vystupoval se skupinou Racine Mapou de Azor. Pohřeb se konal v Port-au-Prince před Muzeem národního pantheonu a na Champ de Mars, kam jeho tělo přivezl kočár tažený koňmi.
Členové jeho skupiny byly vyznavači woodoo. Fortuné byl oceněn zejména za příspěvek uznání woodoo jako integrální části haitské kultury a přijetí africké a zemědělské podstaty haitské identity.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Teorie superhvězd aneb ekonomický přínos zpěváka Karla Gotta očima analytika
Avengers a spol. i fúze s Foxem pasují Walt Disney na největší mediální skupinu světa
Severní Makedonie zase vzdala v roce 2007 čest prostřednictvím státního pohřbu svému slavnému zpěvákovi Toše Proeskimu. Ten zahynul při autohavárii v Chorvatsku ve svých 26 letech. Severomakedonská vláda po jeho smrti vyhlásila den státního smutku a vlajky v celé zemi byly staženy na půl žerdi.
Součást funerální procedury
Indická zpěvačka klasických písní Kishori Amonkar byla v roce 2017 rovněž uctěna státním pohřbem. V letošním roce se Indie rozloučila při státním pohřbu i se skladatelem a dirigentem Mohammedem Zahir Hashmim, známým jako Khayyam. Ten byl uznávaným tvůrcem hudby pro bollywoodské klasické filmy, jako je Kabhie Kabhie, Trojzubec Šivy, Sultán Razia, Noorie nebo Umrao Jaan.
Australská vláda nabídla možnost uspořádání státního pohřbu i autorovi dokumentárních filmů o přírodě Steveovi Irwinovi. Protagonista seriálu Lovec krokodýlů se proslavil tím, že dráždil tlamy krokodýlů a hladil jedovaté hady. Jeho rodina však nabízenou poctu odmítla. Stejně tak odmítla nabídku státního pohřbu i rodina slavného jihoafrického hráče rugby Chestera Williamse.
Jak je z výše uvedeného vidět, státní pohřby představitelů populární kultury (přičemž v tomto textu neřešíme historicko-politický kontext kariéry Karla Gotta) ve světě vzbuzují očividně mnohem méně emocí než u nás. A spojení těchto osob se státními poctami se bere jako integrální součástí funerální procedury.
Komentář, jehož autorem je advokát Aleš Rozehnal, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.
Jestli ten zájem nebude tím že Karel Goot má na ,,svědomí“ víc pozitivních než negativních věcí a takový silný postoj k životu má u nás – bude mít, NIKDO ! Nemluvě vůbec o samotném hudebním díle , od revoluce do současnosti není znám ani jiný ,,poloviční Goot“ a z politiků už vůbec nikdo. Jako např. Havel -ten měl tolik smutečních svíček , jako přibližně Karel Goot v Olomouci a to je jen letmé srovnání..Myslím že nejeden současný politik si může tohle dát do kontextu srovnání …který (bohužel) nemá srovnatelné obdoby. Těch květinových darů na Žofíně (Kinského zahrady) může být jeden kamion- řekl bych…rozhodně ne jedna dodávka květin. Neznám nikoho z veřejného života , kdo měl- bude mít poloviční účast smutečních hostů , z vás co tohle čtete – víte o někom podobném ? Já ne… proto Karel Goot není samozřejmost ale něco víc , co nelze lehce popsat .
souhlasím
A co tím chtěl autor říci? Tady je nějaká soutěž o to, kdo bude mít více lidí na pohřbu? Jejich počet nemůže být odrazem významu dané osoby, jen jeho popularity. A ta s jejím významem zcela nesouvisí.
demente……………….
cetl jste cely clanek anebo jenom nadpis?
Tentokrát šlo o reakci obyčejných lidí, ne nějakých elit, které si tu úctu přímo vynucují. Tak to prostě cítila a vnímala asi většina národa, myslím. Nikdy jsem nebyl na koncertu Mistra. Jen tuším jako amatérský muzikant jeho genialitu, talent a píli, jen tuším jeho ekonomický přínos této zemi, propagaci ČR na mezinárodním poli, atd. A nakonec můj velký obdiv, že tu popularitu se ctí ustál! Nedal se na alkohol, drogy, hazard a nevím, co ještě, jak to známe ze světa hvězd. Byl to naopak skvělý člověk. Jen tak o něm totiž hovoří ti, kteří ho poznali osobně! To vše je pro mě směrodatné a ne nějaké plky zelenáčů od stolu.
naprostá pravda
No tak podle mne už to bylo dost přes čáru. Mnoho lidí u nás totiž kromě práce pokud nemá zahradu nebo chatu či chalupu neprovozuje žádné koníčky tak se chytají kdejaké události. Tím ovšem nezpochybňuji osobnost pana Gotta. Nic se ovšem nemá přehánět. Jak jsem slyšel některá vyjádření fanynek zpěváka, tak jsem byl šokován a to jsem toho zažil ve svých skoro 64 letech již hodně. My v rodině jsme si na nějaké úctívání zpěváků a jiných umělců nepotrpěli. A naše dcery nám za to nyní poděkovaly. A pak člověk slyší při odchodu z poseldního hokejového zápasu sezóny řeči, já nevím, jak to do podzimu přežiju. Tyhle lidi lze jen politovat.