Mohlo by vás také zajímat
Jednorožec Mews získal další miliardy; ČNB mírně snížila sazby a místo Síkely na MPO zřejmě Vlček aneb souhrn ekonomických událostí 39. týdne 2024
Libor Akrman 27. září 2024Vláda schválila větší schodek rozpočtu; Meta ukázala nové „virtu-brýle“; nováčkem ve vedení ČNB Jakub Seidler; české banky v pololetí v…
Jaderný tendr jde do dalšího kola; exit startupu Inventoro a ČNB snižuje sazby aneb souhrn ekonomických událostí 18. týdne 2024
Libor Akrman, František Novák 3. května 2024EDF a KHNP podaly závazné nabídky na čtyři reaktory; Brusel povolil veřejnou podporu nového bloku; základní úroková sazba už je…
Nabídky na Dukovany se odkládají, ČD v pololetí v zisku a rekordně zadlužený svět aneb souhrn ekonomických událostí 38. týdne 2023
Libor Akrman 22. září 2023Uchazeči o nové jaderné bloky mají čas do konce října; ČD jsou po třech letech v půli roku v zisku;…
- Analýza
Vše, co jste chtěli vědět o Uberu (ale báli jste se zeptat)
Sdílená ekonomika je nastupujícím trendem spotřebního chování. Zákazníci pomocí mobilních technologiích získávají možnost měnit dosavadní vzorce spotřeby, které se po desítky let formovaly tradičními obchodními modely. Jedním z hlavních reprezentantů revoluce je Uber.
Alternativní taxislužba Uber dostala tento týden „dva zásahy po čáru ponoru“. Poslanecká sněmovna schválila novelu o silniční dopravě zpřísňující postihy za nelegální provoz taxislužby.
Mimo jiné v ní ale neprošel pozměňovací návrh, aby taxametr mohla nahradit mobilní aplikace, což by pozitivně dopadlo na společnosti, jako je například Uber, jehož řidiči jezdí bez taxametru. Nově tak například šofér bez taxametru přijde po kontrole ihned o způsobilost k provozu taxislužby. Sněmovna navíc posílila pravomoci obcí při regulaci taxislužeb. (Podrobnosti k novele najdete ZDE, pozn. red.)
Druhý zásah se pak týká provozu v Brně, když krajský soud znovu vydal předběžné opatření zakazující provoz Uberu v moravské metropoli. Tento verdikt nyní padl již podruhé, když ho předtím zrušil Vrchní soud v Olomouci kvůli tomu, že krajský soud nevysvětlil, co mu na Uberu vadí.
Krajský soud ale nyní znovu rozhodl o zákazu a zdůvodnil to tím, že se Uber chová stejně jako taxislužba, aniž by ale splňoval podmínky stanovené zákonem pro tuto činnost. Společnost podle soudu porušuje silniční zákon a taky vyhlášku o taxislužbách, i když se za ní Uber nepovažuje. Podle soudu jí ale je a tak musí hrát podle pravidel.
Uber tak v Česku funguje zatím jen v Praze, i když by rád svoje působení rozšířil. Pojďme se ale na fenomén osobní přepravy podívat podrobněji.
Produkt sdílené dopravy
Začneme u kořenů. Uber vznikl jako produkt tzv. sdílené ekonomiky – stejně jako třeba ubytovací Airbnb, stravovací Mealsharing a další podobné společnosti. Co vše o společnosti víme?
Uber Technologies Inc. je americká dopravní a mobilní společnost umožňující objednání přepravy osobním automobilem, který není oficiální taxislužbou.
VIDEO: Jak Uber funguje?
Zdroj: youtube.com
Název společnosti vychází ze slangového anglického výrazu Uber, což znamená super, nebo vyšší kvalita. Společnost sídlí v San Francisku, v USA a byla založená v březnu 2009 Travisem Kalanickem a Garrettem Campem. Dle posledních statistických údajů firma dnes čítá okolo 14 000 zaměstnanců.
Princip služby je jednoduchý – pomocí mobilní aplikace zájemce zadává žádost o jízdu, jež je následně předána řidičům zapojeným do sítě Uber, kteří využívají svá vlastní auta a jsou ochotni je za úplatu sdílet pro přepravu.
Nástup Uberu byl natolik razantní, že se brzy objevila celá řada dalších firem po celém světě, která funguje na stejném principu. Pro obchodní model a vlastně celý trend se proto vžil termín „uberifikace“.
Sedm let celosvětového boje
Společnost Uber založili pod původním názvem „UberCab“ Travis Kalanick a Garrett Camp v roce 2009 a ještě téhož roku firma získala počáteční financování ve výši 200 tisíc dolarů. V roce 2010 pak dalších 1,25 milionu dolarů.
Až do roku 2011 fungoval Uber v rámci tzv. beta verze, ale v polovině roku byla oficiálně představena mobilní aplikace Uber. Do konce roku pak získal Uber další finance ve výši 44,5 milionu dolarů.
Od spuštění oficiální verze Uberu, se společnost raketově šířila do dalších měst. Prvním mimoamerickým městem, kde služba začala fungovat, byla Paříž v prosinci 2011. V letech 2012 a 2013 pak Uber prudce expandoval na zahraniční trhy.
V roce 2012 se společnost rozšířila do Toronta, Londýna a Sydney. V omezeném provozu byl v roce 2013 zahájen provoz i v Singapuru. Sydney se potom stalo prvním působištěm Uberu v rámci Oceánie. Johanesburg a Kapské město se zase stalo vstupní bránou Uberu do jižní části Afriky.
Následovaly i další africká města – v červenci 2014 se stal prvním zákazníkem Uberu v Lagosu v Nigérii Ice Prince Zamani, nejúspěšnější nigerijský hudebník, čímž byl zahájen masivní provoz této aplikace v nejlidnatější zemi Afriky, v keňském Nairobi začal Uber působit od ledna 2015.
Tak jak se Uber rozšiřoval po světě, rostlo i získané financování této služby. V roce 2014 společnost oznámila, že získala financování ve výši 1,2 miliardy dolarů a její odhadovaná hodnota se zvedla a 18,2 miliardy dolarů.
V roce 2014 Uber vstoupil také na čínský trh – do čtyř největších měst. Nicméně zde narazil na legislativní obtíže a o dva roky později oznámil, že vzdává nákladnou a rozsáhlou konkurenční bitvu na tamním trhu a odprodává své aktivity svému největšímu čínskému rivalovi – Didi Chuxing – s nímž vytvořil společnou firmu.
V současné době působí Uber v 80 zemích světa a ve zhruba 600 městech, přičemž na konci letošního prvního čtvrtletí se hodnota společnosti odhadovala na přibližně 69 miliard dolarů. Za loňský rok firma dosáhla tržeb ve výši 6,5 miliardy dolarů, nicméně skončila v čisté účetní ztrátě 2,8 miliardy dolarů.
Zákazy, kam se podíváš
Vybrané milníky v historii Uberu |
Podobně jako nyní v Brně, narážel Uber na legislativní odpor vůči sdílenému pojetí přepravy po celém světě. Hlavním argumentem odpůrců je neexistence licencovaných taxikářů, nebo nepoužívání taxametru (vše funguje přes mobil).
Jednou z prvních zemí kde Uber narazil, bylo Thajsko. Činnost „taxislužby“ tam byla postavena mimo zákon.
V USA je Uber zakázán v Austinu, na Aljašce a v Oregonu. V Kanadě je možné se svést s řidičem Uberu skoro ve všech městech, vyjma Vancouveru. V Japonsku se službě také nedaří. V této zemi mohou striktně operovat v přepravě osob pouze licencovaní řidiči se schválenými vozidly.
Zajímavé ovšem je, že Uber není v Japonsku úplně zakázán. Jediná místa, kde je tolerován, jsou ta s horší dopravní dostupností, tudíž tam, kde není rozsáhlá veřejná doprava.
To Austrálie je ke sdílené ekonomice daleko otevřenější. Ovšem i zde existují výjimky. Uber si neobjednáte v Severním teritoriu, kde ho tamní vláda zakázala. Kde se naopak Uberu daří je Jižní Amerika, žádný stát zde zatím Uber výslovně nezakázal.
Rozpolcená Evropa
V Bulharsku byl Uber úředně zakázán v říjnu 2015, poté, co parlament rozhodl, že taxi a podobné služby mohou vykonávat pouze licencovaní řidiči s vozidly k tomu uzpůsobenými.
Stejně si počínalo i Dánsko, které Uber ze své země vykázalo v prosinci 2014, když tamní vláda rozhodla, že je naprosto mandatorní mít taxametr ve vozidlech jakékoliv přepravy osob. Stejný osud potkal Uber i v Maďarsku a Itálii.
V Itálii se proti Uberu zvedla obrovská vlna nevole a hlavním argumentem byla nekalá soutěž, kdy řidiči Uberu nemuseli splňovat přísné podmínky taxislužeb. V současné době může ještě Uber v omezené míře v Itálii působit, ale pouze do konečného verdiktu soudu, který by mělo padnout ve druhé polovině tohoto roku. Uberem se například neprojedete ani v Berlíně, i když v ostatních městech Německa služba působí.
V Evropě navíc Uberu příliš nepomohl květnový verdikt Evropského soudu, který případ legálnosti Uberu řešil řadu měsíců. Hlavním předmětem šetření bylo, zda má být Uber klasifikován jako technologická společnost nebo taxislužba. Soud nakonec rozhodl, že jeho činnost spadá do kategorie přepravních služeb, tudíž musí splňovat podmínky dané země.
Evropské země mohou tedy Uberu ukládat povinnost opatřit si licence a povolení podle příslušných zákonů dané země, v nichž je aktivní.
Situace v Česku
Uber samozřejmě funguje i v Česku – zatím tedy pouze v Praze, kam vstoupil v srpnu 2014 i s prémiovou službou UberBLACK, kterou o dva měsíce později doplnila i služba UberPOP.
Od ledna 2017 rozšířil (dočasně – viz zákaz Krajského soudu v Brně, pozn. red.) svoje působení i do Brna a to prostřednictvím nizozemské centrály společnosti.
Nicméně i u nás služba – stejně jako mnoho jiných služeb tzv. sdílené ekonomiky – naráží na řadu problémů. A to hlavně ze strany své největší konkurence – taxislužeb, které argumentují tím, že řidiči Uberu porušují zákony zejména tím, že nevlastní licence pro provozování taxislužeb. Působení se však příliš nelíbí ani úředníkům.
V Praze se taxikářům ani městu jeho fungování zabránit nepodařilo, i když město se pokoušelo pokutovat jednotlivé řidiče. Taxikáři s žádostí o předběžné opatření neuspěli a v jednom případě městský soud dokonce zrušil pokutu udělenou řidiči Uberu.
Pražská primátorka Adriana Krnáčová uvedla, že jejím cílem není Uber zakázat, ale aby plnil to, co mu nařizuje platná legislativa, jako například služba Liftago.
Legislativní jádro problému?
Kde tedy vlastně vzniká legislativní problém? Z pohledu úředníků a taxikářů se služba tváří jako regulérní taxislužba, která porušuje zákon zejména proto, že nevyužívá taxametry.
V roce 2016 bylo provedeno celkem 68 namátkových kontrol provozovatelů Uberu a pokaždé byla právě kvůli těmto sporům udělena pokuta. Zákon totiž všem taxikářům ukládá přísné používání taxametrů, kdežto řidiči Uberu fungují na principu účtování jízdy dle mobilní aplikace.
Druhý problém, který úředníci v roce 2016 objevili, byl u služby UberBlack. Zde pro cestujícího sice přijede licencovaný řidič, ale auta nejsou vybavena názvem provozovatele a svítícím nápisem TAXI. U služby UberPop, pro kterou jezdí zejména řidiči amatéři, chybí navíc řidičům i licence a registrace vozidla jako vozidlo taxislužby.
Společnost Uber s výtkami samozřejmě nesouhlasí. Za službu taxi se nepovažují. Argumentují tím, že klasické vozy taxislužby zastavují na ulici na mávnutí i cizím lidem, kdežto řidiči Uber jezdí pouze pro cestující, kteří si je objednají prostřednictvím mobilní aplikace. Služba Uber tak vychází z myšlenky sdílené ekonomiky, kdy si lidé sdílením vlastního majetku částečně přivydělávají.
Nejen doprava
I když je osobní přeprava pro Uber hlavní činností, zaměřuje se i na další expanzi. Podílí se na vývoji vlastních autonomních vozů a nedávno spustil i službu pro řidiče kamionů.
Ti mohou pomocí speciální aplikace, podobné té u klasických řidičů, sledovat zásilky z bodu A do B a za předem danou cenu zakázku přijmout a tím tak vyplnit nevyužitý čas.
VIDEO: Co je UberEats?
Zdroj: youtube.com
Zároveň společnost loni spustila službu UberEats na přepravu jídla do domu. Ta zatím funguje především v USA, ale firma chce se službou i do dalších zemí, kde působí.