Mohlo by vás také zajímat
Více než desetina Česka je zabetonovaná. Proč se vyplatí investovat do půdy?
Vladimír Brůna 26. srpna 2024Orné půdy už nikdy nebude více, vždy jen méně. Proč se vyplatí investovat do půdy? Třeba i proto, že orná…
Islandští „zombie lososi“ ohrožují volně žijící ryby. Stát řeší rizika umělého chovu
František Novák, Libor Akrman 30. května 2024Umělé chovy ohrožují přirozené druhy lososů v moři okolo Islandu. Jedná se o takzvané „zombie lososy“, kteří jsou napadeni mořskými…
Příběh kuřecího masa: Před sto lety se slepice chovaly pro vejce, změna nastala náhodou
František Novák 20. února 2024Každoročně se na světě sní 74 miliard kuřat, ještě v roce 1965 to bylo osm miliard. Jen Američané při sledování…
Zachrání akvakultura planetu a nakrmí svět? Ano, pokud na to půjdeme chytře
Odhaduje se, že v roce 2050 bude na naší planetě žít kolem devíti miliard lidí. Světová produkce potravy proto musí výrazně vzrůst. Současně ovšem nejde exponenciálně zvětšovat množství půdy a sladké vody, které jsou nutné k uspokojení této potřeby. Řešením by mohl být systém obhospodařování oceánů a moří. Nad přínosy akvakultury se zamýšlí Robert Jones z ekologické organizace The Nature Conservancy.
Co když máme šanci předělat světový systém získávání potravy? Využijeme příležitoti udělat z lokálně vyráběného jídla běžnou věc místo výjimky? Možná to vypadá jako bláznivý nápad, ale je to spíše nutnost.
Odhaduje se, že v roce 2050 bude na naší planetě žít kolem 9 miliard lidí a světová produkce potravy bude muset výrazně vzrůst. Současně se experti shodují, že už není možné exponenciálně zvyšovat množství půdy a sladké vody potřebné k uspokojení této potřeby.
Orné půdy je jen omezené množství. Některé odhady dokonce naznačují, že při současných zemědělských postupech, bude půda schopna plodit potravu už jen 60 let.
Akvakultura je na celosvětovém vzestupu
Jedním z možných řešení je pěstovat potravu ve vodě. Akvakultura je jedním z rostoucích sektorů produkce potravy. Skoro všechny pobřežní země mají významný potenciál k obhospodařování svých oceánů a tento sektor je připravený celosvětově růst.
Co je to akvakultura? |
Akvakultura značí plánované obhospodařování vodních ploch (oceánů, moří, jezer a řek) s cílem docílit dlouhodobě stálých výnosů vodní fauny a flory, například ryb, humrů, raků, krabů, krevet, mušlí, řas a jiných vodních organismů. |
Nyní jsme na rozcestí, které rozhodne o budoucím směřování akvakultury. Vyhneme se chybám, kterých jsme se dopustili u pozemních zemědělských systémů? Využijeme jedinečné fyziologické vlastnosti ryb, korýšů a mořských řas?
K pěstování potravy musíme přistupovat chytřeji. Půdu, sladkou vodu i další přírodní zdroje musíme vyžívat efektivněji, do ovzduší vypouštět méně uhlíku a celkově se snažit omezit dopad lidské činnosti na životní prostředí. Akvakulturu nemůžeme dále ignorovat. V následujících desetiletích čeká tento sektor produkce potravy výrazný růst. Je nutné se jí zabývat už dnes, abychom ji v budoucnu dobře zvládli.
Efektivnější využití prostoru i zdrojů
Akvakultura je ze své podstaty prostředkově efektivní způsob produkce potravy. Mořská akvakultura nevyžaduje půdu, jen minimum sladké vody. Voda navíc zmírňuje projevy gravitace, a proto ryby mají více energie k růstu při současné nižší spotřebě krmiva na výrobní jednotku ve srovnání se suchozemskými zvířaty. Jednoduše, akvakultura umožňuje získat více živočišného proteinu produkovaného na menší ploše.
Oceány jsou z většiny neobhospodařované. Nicméně dnes už řada vlád pracuje na plánování mořského prostoru, které umožní lepší rozvoj akvakultury. Udržitelné komerční zóny by mohly směrovat akvakulturu pryč od kritických biotopů jako jsou mangrovy (společenstva keřů a stromů vyskytující se v deltách řek, kde se sladká voda mísí se slanou a na pobřežích moří a oceánů – pozn. red.), korálové útesy a porosty mořských řas, k oblastem, které mají vhodné bio-ekonomické podmínky pro pěstování plodů moře.
Akvakultura se navíc dá dobře propojit s dalšími objevujícími se využitími oceánu jako je například trvale udržitelná výroba energie na volné vodě pomocí větrných turbín. Současně ale nesmíme přestat chránit kritické přírodní zdroje před komerčním rozvojem.
Akvakultura v harmonii s životním prostředím
Představte si produkci potravy, která se podílí na zdraví ekosystému místo na jeho úpadku. Představte si vertikální farmu, která zabíra malou plochu a využívá celý vodní sloupec k pěstování korýšů a mořských řas. Je umístěná blízko ústí řeky, škeble v ní pěstované filtrují nečistoty, zatímco mořské řasy sbírají přebytečný dusík ze znečištěné půdy, která je spláchnuta do vody.
Design farmy dává prostor sádkám, v nichž místní druhy ryb a korýšů dospívají. Nahrazuje tak část ztracené ekologické funkce kdysi poskytované přírodními útesy z korýšů.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pomůže nám pochopení chování včelího roje vyřešit klimatické změny?
Ekologická organizace The Nature Conservancy společně s mnoha partnery provádí řadu pilotních projektů po celém světě k tomu, aby zjistila jak, kde a kdy akvakultura pomáhá zlepšit kvalitu životního prostředí, tím, že zlepší kvalitu vody, fungování biotopů či zmírní lokální okyselování oceánů.
Pokud se podaří zjistit ty správné podmínky, získáme nejen mocné tržně založené řešení k obnově pobřeží, ale i potravu a další pracovní příležitosti.
Za nižší uhlíkovou stopu a lokálně pěstované potraviny
Ve Spojených státech urazí potraviny v průměru 2500 kilometrů, než dorazí ke spotřebiteli. Mnoho velkých zemí, od Evropské unie, přes USA až po Japonsko, dováží většinu mořských plodů, což z nich dělá jednu z nejobchodovanějších komodit na planetě. Jejich lokální produkce díky rozvíjející se akvakultuře by ovšem zkrátila zásobovací řetězce, snížila uhlíkovou stopu této komodity a povzbudila lokální ekonomiky, už třeba jen tím, že by vytvořila nová pracovní místa.
Města na celém světě rostou exponenciálně. Podpora lokální produkce potravin se proto stává nutností, jelikož většina dostupné orné půdy v blízkosti měst je už plně využívána. Většina světových metropolí ovšem leží blízko pobřeží, mají v dosahu místa s potenciálem využití akvakultury k bezpečnému a udržitelnému obdělávání oceánů, moří či řek.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Přežijí současná prosperující velkoměsta digitální věk?
Stále je v cestě mnoho překážek. Potřebujeme chytrá pravidla akvakultury, která umožní růst a zároveň budou chránit naše životní prostředí. Práce s malými podnikateli, pobřežními komunitami a vládami může zajistit, že budoucnost akvakultury dosáhne plného potenciálu a bude existovat v harmonii s oceány a pobřežími.
Autorem článku je Robert Jones, vedoucí stratég pro akvakulturu v ekologické organizaci The Nature Conservancy. Text v anglickém originále vyšel na webu Světového ekonomického fóra.