Žádný učený z nebe nespadl. Zde je několik rad, jak se naučit skutečně cokoli

Občas to zažíváme každý. Chceme se něco naučit, ale je to příliš obtížné, a tak se na to nakonec často vykašleme. Ale jak říká jedna z nejúspěšnějších tvůrkyň on-line kurzů, skoro kdokoli se dokáže naučit cokoli, pokud použije tu správnou techniku.

Tím zázračným učitelem je profesorka univerzity v Oaklandu Barbara Oakleyová. Její kurz Učíme se, jak se učit, který už absolvovalo přes 2,3 milionu studentů z 200 zemí, čerpá poznatky z výzkumu neurovědy a nabízí praktickou radu pro každého, kdo bojuje s těžkým předmětem nebo prokrastinačním návykem.

Podle Oakleyové může při správné technice učení kdokoli pochopit jakékoli složité téma. Nedávno ji v rozhovoru vyzpovídal server Quartz, kde se podělila o pár tipů, jak přimět mozek, aby složitá témata snadněji chápal. Jednou z rad je, že bychom měli každý den vstřebávat vědomosti na jiném místě a dopřávat si dostatečně dlouhý spánek…

Z čeho usuzujete, že se kdokoli může naučit cokoli? 

Vycházím z toho, že lidé často nevědí, jak se jejich mozek učí. Pokud to ale pochopí, dokážou držet krok s těmi, kteří látku pochopí rychleji. Je opravdu velmi cenné se dozvědět více o tom, jak funguje právě váš mozek, protože teprve pak se stane účinnějším nástrojem, který budete umět efektivněji využívat. Navíc se dokážete učit lépe než ti, kdo něco chápou rychle.

Co vás přimělo se tématu věnovat? 

Prakticky celé dospívání, od základní, střední až po vyšší odbornou školu, jsem propadala z matematiky a přírodních věd. Je trochu ironie, že jsem nyní profesorkou techniky a členkou Institutu elektroinženýrů a elektromechaniků.
Středoškolskou matematiku jsem se pořádně začala učit až v 26 letech. Začátky nebyly vůbec snadné, až do chvíle, než jsem do procesu svého snažení zapojila techniky z výuky jazyků. Spousty praxe a opakování. A ono to fungovalo!
Kvůli tomu, že jsem neměla přirozené nadání na matematiku, lépe chápu, s čím se musí vyrovnávat běžný žák, který zápasí s obtížnou látkou, než to, co se děje v mysli nadaných studentů. A to znamená, že na učení a jeho techniky nahlížím z jiného pohledu než ti, kteří prošli standardním pedagogickým programem.

Takže tím, že jste o učení začala přemýšlet jinak, vám přineslo úspěch?

Řekla bych, že ano. S důležitými inovacemi v oblasti vědy často přichází – podle amerického filozofa a fyzika Thomase Kuhna – skutečně mladí lidé, kteří nestihnou vstřebat ve společnosti všeobecně přijímaný názor. Anebo jednotlivci, kteří jsou odborníky v jiném oboru a na problém se umí dívat z jiné perspektivy.

Pomodoro proti prokrastinaci

Pojďme se věnovat tématu prokrastinace. S chronickou tendencí odkládat plnění povinností a úkolů na pozdější dobu se potýká spousta lidí. Jak s ní úspěšně bojovat při studiu?

Jedním z nejlepších způsobů je technika „Pomodoro“, kterou vymyslel v osmdesátých letech Francesco Cirillo. Výhoda této techniky spočívá v tom, že je tak snadná. Nastavíte si čas na 25 minut, kdy budete soustředěně pracovat. Zároveň si musíte zakázat jakékoli rozptýlení. Pokud se vaše myšlenky zatoulají, co nejrychleji se musíte vrátit do stavu soustředění pouze na práci.
Nejdůležitější částí všeho je, že se po těchto 25 minutách odměníte, třeba i jen krátkou přestávkou. Je to nesmírně důležité, protože mozek se učí, i když není v plném soustředění. V přestávce začne chápat souvislosti mezi informacemi, které právě dostal, a dokáže je vstřebávat.

VIDEO: Jak funguje technika Pomodoro

Zdroj: YouTube.com

Pojďme na další populární téma: spánek. Jak moc je důležitý pro učení, aby nám šlo co nejlépe?

Spánek je důležitý ze dvou důvodů. Když spíte, vaše mozkové buňky se smršťují. Tím je umožněno, aby mozkomíšní mok proudil kolem buněk a vyplavoval toxiny, které se v něm hromadí během dne. Pokud se rozhodnete jít na zkoušku po žádném nebo jen minimálním spánku, jdete na ni vlastně s otráveným mozkem. I když budete znát látku opravdu dobře, určitě nebudete pohotoví a stejně efektivní jako v případě, kdybyste si předtím dopřáli dostatek spánku.
Ve spánku také dochází k neurálnímu uspořádání poznatků, které jste ten den zpracovali. Při nedostatku spánku neprobíhá toto uspořádání v takové míře, jako když se učíte ve dne a v noci spíte. Pro mozek je těžší vstřebávat nové informace a něčemu se učit, pokud mu zkrátíte dobu spánku.

Může nedostatečný noční spánek nahradit krátké zdřímnutí přes den? 

Zdřímnutí může být přínosné. Odborníci doporučují přibližně osm hodin spánku denně, což platí pro většinu lidí. Existuje však malé procento populace, které má takzvaný gen krátkého spánku. Tito jedinci mohou vystačit pouze se čtyřmi hodinami spánku denně.
Zdřímnutí tedy člověka vzpruží, ale nedostaví se takové efekty jako při klasickém dlouhém nočním spánku.
Takže pokud třeba budete spát jen pár hodin v noci a pak si možná jednou nebo dvakrát na chvíli zdřímnete přes den, pravděpodobně nepochytíte vše, co potřebujete.

Co poslech hudby při učení? Není to spíše na škodu? 

Nejspíš to není špatně. Pokud si tedy nepouštíte hlasitou hudbu nebo neposloucháte texty písní. Je třeba si ale uvědomit, že když si při učení navyknete poslouchat hudbu, je možné, že pak u zkoušky v tichém prostředí vám bude hudba chybět jako vnější podnět. Takže to může ztížit absolvování zkoušky.

Jaký je váš názor na biflování?

Určitě to není dobře. Většina lidí se skutečně dokáže soustředit pouze čtyři hodiny denně. Šprtáním noc před zkouškou nic nedohoníte. Ve spánku se mozkové neurony regenerují. Takže když se budete deset dní učit a k tomu se těchto deset nocí i řádně vyspíte, každou noc dochází k novým synaptickým spojům. A tím i k lepšímu zpracování nových informací, které budou pěkně neuronově uspořádány.
Když se totéž budete snažit stihnout za jeden den a necháte si jen jednu noc na regeneraci, výsledek bude určitě horší.

Pouze čtyři hodiny denně plného soustředění?

Neznamená to, že nemůžeme pracovat deset nebo více hodin denně. Lépe je ale začít s nejtěžšími věcmi z denního plánu dříve, než se váš mozek unaví.

Obrazové asociace k lepší paměti

Prozradíte nějaké tipy, jak si informace snadněji zapamatovat?

Pro naše účely existují dva různé způsoby, jak ukládat informace do dlouhodobé paměti. Jeden představuje fakta, druhý obrazy. Snahu dostat informaci do dlouhodobé paměti přirovnávám k tomu, pokusit se vtlačit zubní pastu zpět do tuby.
Fakta, která si chceme zapamatovat, ale nejsou hmatatelná, si jen těžko dokážeme představit a udržet v paměti. Mnohem snadnější to pro nás bude, když si danou informaci asociujeme s nějakým obrázkem či příběhem.
Uvedu příklad. Řekněme, že si musíte zapamatovat španělské slovo „zumo“ (což znamená džus). Slovíčku přiřadíte ve své mysli obraz, který vás upomene na význam slova. V tomto případě se například nabízí obraz japonského zápasníka sumo, který pije džus.

Měl by se člověk učit stále na stejném místě, nebo je lepší měnit prostředí?

Mozek je jako houba, vstřebává všechny podněty z okolí. Nejenže se učí, co je napsáno na stránce před vámi, ale látku si spojuje i s prostředím, v němž právě jste. Když se učíte v knihovně, pravděpodobně se vám posléze daná látka v knihovně i lépe vybaví.
Pokud studujete stále na stejném místě, vlastně si na prostředí maximálně zvyknete. I když se vám učební látka v takovém prostředí lépe zapamatuje, existuje riziko, že mozek vám pak bude v neznámém prostředí stávkovat. Třeba ve chvíli, kdy budete právě u zkoušky. Je proto lepší střídat místa, kde se učíte.

A hlavně! Dýchat!

Měl by se člověk učit stále stejně, tedy například jen čtením?

Se stylem učení je to stejné jako s místem, také by se měly střídat. Řekněme, že si myslíte, že jste spíše student, který se učí přes sluchové vjemy. Obecně ale většina zkoušek, které podstoupíte, nebudou ústní zkoušky, ale písemné testy. Pokud se tedy opíráte o svůj vlastní styl učení, znevýhodňujete sami sebe.
Ve skutečnosti se učíme všemi našimi smysly. Lidé, kteří si myslí, že nejsou tzv. kinesteti (ti, kteří se při učení hodně pohybují, zapisují si, vytváří schémata a modely, pozn. red.), často předtím pouze neslyšeli slovo „kinestetický“.
Jinými slovy lidé mohou s dobrým svědomím věřit, že jsou lepší v jednom způsobu učení než v tom druhém. Výzkum ale ukázal, že jsou stejně dobří v obou.

Prozradíte nějaké techniky, jak si ulevit od stresu ze zkoušek? 

Především je třeba si uvědomit, že příprava na test či zkoušku je v pořádku. Při stresu ze zkoušek pomáhají nejrůznější techniky dýchání. V průběhu samotného testu pak doporučuji techniku tvrdého startu. Rychle si prohlédněte test. Vyberte nejtěžší problém a začněte s ním. Jakmile cítíte, že jste na něčem uvízli, odložte řešení na později. Přejděte na něco snadnějšího. Až se nakonec vrátíte k problému, budete v něm už schopni učinit pokrok. Pokud si necháte řešení nejtěžších problémů na poslední chvíli, jde o nejvíce stresovou dobu, což vám situaci jen ztíží.

/Příspěvek je volným překladem anglického originálu článku, který vyšel na serveru Quartz.com. Jeho autorkou je Annabelle Timsitová./